Cestopis – Sicílie, expedice Etna

 Datum: 16. – 22. 9. 2017

 Vyúčtování:

2x letenka Praha – Milán Malpensa – Catania – Milán Malpensa – Praha (+ 1x 20 kg zavazadlo): 7600 Kč 

Shuttle busy, cestovní pojištění: 1000 Kč

3x ubytování v apartmánech + 2x v 3* hotelu: 7300 Kč

Jízdné na ostrově (autobusy, vlaky): 50 EUR / os.

Ostrovní all inclusive – jídlo, voda, dezinfekce, vstupy, zábava: cca 6000 Kč

Podtrženo, sečteno, výdaje od odchodu z domova po návrat činí cca 12500 Kč / os.

Pokud se nepotřebujete denně dezinfikovat, protože neochutnáváte vše, co vám přijde jiné, divné, nebo naopak úžasné a lákavé, pak nejspíš podstatně ušetříte a našeho vyúčtování si nevšímejte.

 Expedice vulkán

Etna je jedinou činnou sopkou v Evropě. Dominuje celému ostrovu, z dálky je krásná, čím blíž jste, tím je děsivější. V kontaktu s ní při výstupu si uvědomíte její majestátnost a nezkrotnost. A na vrcholu jí děkujete, že vás tuto cennou lekci nechala ve zdraví podstoupit. Za námahu budete právem odměněni tím nejzábavnějším sestupem – už jste někdy běželi z kopce pokrytého pískem? 

 PRAHA – MILAN – CATANIA – MILAN – PRAHA

Dlouhé hledání letenek za rozumnou cenu a s rozumnou trasou se vyplatilo – volíme let Praha – Catania s Easyjet, přestup v Miláno Palpensa. Let Praha – Milán trvá 1 hodinu, Milán – Catania 2 hodiny. 2x letenka + 1x zavazadlo 20 kg = 7800 Kč.

Vlakem jsme za hodinu na hlavním nádraží (180 Kč / 2 os.). Bus na letiště za 60 Kč / os. jede každou čtvrthodinu a cesta trvá cca 25 minut (pokud máte řidiče Formule 1 jako my, cesta trvá cca 10 minut a v ceně jízdného máte tobogán na sedačce, kamikadze centrifugu na pravém okně při levotočivých zatáčkách, kupujte prodloužené jízdy, a pole dance bez držení). Odjezd od staré kavárny v prvním patře hlavního vlakového nádraží, nástupiště č. 1. 

Chcete mít vaše zavazadlo chráněno průhlednou fólií, ale zároveň nechcete platit 200 Kč na letištním stánku s obsluhou? TIP: V letištní hale je Billa, v Bille je potravinová fólie, potravinová fólie stojí 20 Kč, 200 Kč mínus 20 Kč je 180 Kč, v Bille je spousta alkoholu za 180 Kč, alkohol zbavuje stresu před letem.

Vzlétáme přesně na čas v 17:45, Easyjet nás vynáší až nad mraky. Užíváme si sluníčka, turbulencí a nekonečného výhledu. Přistání na letišti Milán Malpensa a hurá shánět jídlo a pití. Zjišťujeme, že naproti příletové hale je chutné a levnější Fly Café Bistro, kde nerozumíme ani slovo grácie. Přesto odcházíme s třemi velkými bagetkami za 10 EUR. Vše nám italská servírka krásně zapekla – sice pajzl, ale na úrovni. V místnosti s posezením sedí ožralové na panácích a dvěma zuby se snaží ukousat bagetu při sledování videoklipů italských hitů sedmdesátek. V příletové hale je ještě otevřená kavárnička s mini obchůdkem, jablko, voda a croissanty za 6,20 EUR. Odlet nás čeká až další den, tj. v neděli, v 6:25, spíme tedy v příletové hale na lavičce.

Budíček 3:45 a odchod do odletové haly. Všechny odlety stojí v jedné frontě, Malpensa je malé letiště, k letadlu a od letadla sváží cestující bus, žádné chodby k letadlu. Káva na letišti 1,50 EUR. Káva + croissant + džus 4,50 EUR. Poměrně rychlá kontrola před vstupem do brány, vzlétáme za svítání v 6:35. Letí se nad Liparskými ostrovy a Taormínou. Z letadla vidíme Etnu, majestátní dominantou ostrova. V Catanii je krátká přistávací dráha, celkem dobrý navigační systém i pro laiky. Před letištní halou nastupujeme do shuttle busu do města za 4 EUR / os., cesta trvá cca 20 minut a doveze vás až k hlavnímu vlakovému a autobusovému nádraží Catania Centrale. Autobus na znamení zastaví prakticky kdekoliv, například pod mostem u křižovatky. Prostory před Catania Centrale jsou nechutné a nebezpečné. O migrantech se netřeba zmiňovat. Zajímavý je ale čtyř až sedmi pruhový kruhový objezd (dle nálady řidičů) a dlouhatánský přechod pro chodce do zatáčky a přes pět pruhů napříč kruhovým objezdem.

JSME TU!

Zajímavá zjištění: Naše zavazadla pro 2 osoby na týden mají 10 kg.  Jediná „zbytečná“ věc, kterou máme s sebou, je řasenka. Čekání na letišti nás neděsí. Nejsme líní se podívat po všech možnostech stravování. Svoz autobusem z hlavního nádraží v Praze je adrenalinová rallye s 20% šancí na přežití ve fyzickém i psychickém zdraví. Autobus může legálně závodit s policisty, na dálnici se dá jet na trojku a koženková sedačka skvěle klouže.

 Catania – Taormina

Hotel B&B Blackwhite nebyl dobrou volbou, je v souběžné ulici s nádražím, cca 300 m od vlaku, jediné krásné je boční výhled na Etnu. Označení hotelu je pouze na zvonku a na balkoně, na který není vidět. Nikdo nehovoří anglicky, nerozumí ani slova typu room, night, breakfast. Naštěstí ale máme na googlu chytrý překladač. Venku je 30 °C a na každém kroku rostou kvetoucí a plodící opuncie, později zjišťujeme, že plody se jí a je z nich výtečná marmeláda, podél cest rostou výstavní agáve, javory a kaktusy.

Odkládáme v hotelu zavazadla a jdeme si pro jízdenky do Taorminy. Zpáteční 17 EUR / 2 os., kolem poledne vlaky nejezdí. Odjezd za 2 hodiny, procházíme se podél pobřeží, toužíme po ochutnávce místních dobrot. Fanta tu chutná jako pomerančový džus – objednáte si pomerančový džus, přinesou Fantu. V oblibě tu mají listové těsto plněné mozzarellou, rajčaty, špenátem, velmi dobrý fast food. Chladíme si packy na veřejné pláži, dřevěné molo se schůdky do moře a krásným výhledem, ALE všude odpadky, lidé odhazují prázdné lahve, kapesníky a obaly od nanuků za sebe, před sebe, na silnici. Pravé dámy odpadky jen zlehounka decentně upustí. Odpadkové koše jsou vlastně pouze atrapy pro turisty. V moři nás omývají vložky, obaly od burgerů a prázdné plastové lahve.

Důležité zjištění – na Sicílii neplatí jízdenka, která není předem označená v automatu na nástupišti!

Fotíme velmi zajímavý pomník – kůň s obřím lidským penisem. Později zjišťujeme, že Sicílie má v oblibě koně s lidskými penisy, nejlépe v nadživotní velikosti a v kombinaci se stejně velkým člověkem – očividně téma poměru stran a zachování reálných poměrů mezi jednotlivými zobrazovanými objekty přišlo vždy v době siesty. Nic nás ale nevyvádí z míry (kecám, jsme šokovaní čeští puritáni) a nastupujeme do vlaku (kde máme dostatek času sepsat petici proti zobrazování lidských genitálií v nadživotní velikosti v kombinaci s koněm). Vystupujeme po 45 minutách jízdy ve stanici Taormina Giardini. Od zastávky jdeme zakázanou stezkou do kopce po skále vzhůru okolo hotelu Monte Tauro. Stezka je sice opředena mnoha zákazovými tabulemi a zátarasami, protože je kluzká, nebezpečná, na každém kroku se sype a trpí absencí zábradlí, které by pěší zachytilo před pádem ze strmého kamenitého svahu, nahoru a dolů ale pochodují Siciliáni v pantoflích a na podpatcích. Se zákazy si tu hlavu nikdo neláme. Nahoře je nám odměnou krásný park Duchi di Cesaro – menší botanická zahrádka s terasami s výhledem na moře. Nenecháváme nic náhodě a protože víme, že na cestách je nejdůležitější prevence – dezinfekce, kupujeme Mandarino, mandarinkovou pálenku. Posilněni procházíme hlavní ulice Theatre a Umberto plné stánků s klobouky, suvenýry, zmrzliny a krámků s cetkami. V restauraci naproti kostelu sv. Kateřiny, který má krásný dřevěný strop, až nečekaně obyčejnou fasádu a vůbec je celý takový příjemně obyčejný, s dominantní 1,5 metru vysokou mramorovou křtitelnicí, si pochutnáváme na lasagních a tortelinách. Člověk jí sice i očima, ale ne na Sicílii, obojí vypadá jako blitka, ale kupodivu chutná božsky. Přirozeně v nejnavštěvovanějším městě Sicílie jsou ceny pro turisty, 12 EUR za těstoviny. Zmrzlina Etna je plná pistácií a marcipánu a s koláčkem stojí dohromady 5 EUR..

K vlaku se vracíme s nákupem rohlíků, sušenek a sardinek, svačina na zítřejší výstup na Etnu. Odjezd 19:29 zpět do Catania Centrale, celá cesta nám poskytuje krásný výhled na sopku, obdivujeme a zároveň se klaníme před její sílou. Okolo nádraží v Catanii to večer žije, nikde se nezdržujeme, ale protože zámek na domovních dveřích pamatuje ještě Turka, chvíli zápasíme a nadáváme, ale brzy na to se schováváme na pokoji. Po stropě běhají krysy, v noci po nás různě přebíhají, z balkonu je výhled do balkonu dalších obyvatel, během prvních pěti minut upadl věšák na ručníky a fén shořel v plamenech. Jsme docela rádi, že nestihneme snídani.

Zajímavá zjištění: Catania je nebezpečná a špinavá. Mají zde naprosto nelogické, 70 m dlouhé přechody pro chodce přes 5 pruhů, celý kruhový objezd a jednu křižovatku. V restauraci místo pomerančového džusu dostanete buď Fantu nebo fresh. Ital jí pouze bílé pečivo a listové těsto – bělejší pečivo jsem viděla snad jen v Anglii. Řidiči nesundávají ruku z klaksonu, semafory jsou zde nejspíš jen kvůli nařízení EU a značky tu sice jsou, ale nikdo o nich očividně netuší. Ve vlaku je bezpečno a klid, klimatizace na 15 °C nikomu nevadí. Taormina je překrásné město na kopci nad mořem, na skále. Místní jídlo a cukrovinky jsou vždy perfektní, gelato parádní, žádný gramový kopeček v průsvitném kornoutku. Fast food – panini, lasagne, párek v croissantu. 

 Chcete stát na vrcholu Etny? Poradíme vám, jak na to!

Zpáteční autobus: TAM Catania 8:15 – Refugio Sapienza 10:15 + ZPĚT Refugio Sapienza 16:30 – Catania 18:30, celkem za 6 EUR / os.

Před vlakovým nádražím Catania Centrale staví Etna bus (ALIBUS, autobusy AST). Přivstaňte si, zájemců je minimálně dvakrát víc než míst k sezení. Autobus vás doveze až do Refugio Sapienza – k dolní stanici lanovky. Od horní stanice lanovky vás terénní busy dovezou až do Torre Filosofo, nejvyšší dostupný bod bez výbavy a průvodce – vulkanologa.

Cesta pěšky: zdarma

Lanovka = 30 EUR / os., terénní busy: 40 EUR / os.

Nahoře fouká (něco mezi vichřicí a tornádem), v září cca 10 °C, výstup plný prachu a písku, šterk, kamení. Maličké žlutozelené horké plácky. Nahoře místy sníh. 

Ráno vyrážíme v 7:40, kupujeme zpáteční jízdenky na Etna bus 6,60 EUR / os. Čekáme chviličku a rychle se cpeme do busu jako první, kam se na nás hrabou důchodci nalepení na dveře před hotelovou restaurací 20 minut před vypuknutím snídaní. Třicet turistů z Deutschlandu se cpe hned za námi, dost lidí se do busu nevešlo. Bereme nejlepší místa, v 8:15 vyrážíme. V Nicolosi 20 minut přestávka na kávu a zákusek, protože Siciliáni vlastně ještě spí a Bůh jim musel dát sílu nastoupit do busu v tuto nekřesťanskou hodinu. Krémový ovocný dortík + bochánek s marmeládou a marcipánem + 2 kávy za 4 EUR. Pan řidič si bere provizi za skupinu, kterou do kavárny pravidelně z rána přiváží – chválíme jeho business plán. Pokračujeme cca 1 hodinu cesty do Reffugio Sapienza, odkud startuje lanovka. Průvodce nám nabízí balíček lanovka + terénní auto + průvodce na vrchol, cestu pěšky odhaduje na 10 km – cca 6 hodin chůze. Změřil si nás pohledem, když jsme mu řekli, že půjdeme kompletně zu Fuss a odešel se věnovat turistům ochotným zaplatit 100 EUR.

Musíme stihnout zpáteční bus v 16:30, tedy neztrácíme čas a vyrážíme. První kilometr pod lanovkou je za trest, měsíční krajina do strmého krpálu, velké kameny, brodíme se a kloužeme po štěrku, stoupání odhadujeme na 45%. Kolem nás se plahočí páry v keckách a oblečení na pláž / ples v opeře. Za hodinu máme hotový výstup nejhoršího úseku k horní stanici lanovky, což je zároveň výchozí bod pro terénní autobusy do Torre Filosofo.

Krásný výhled na majestátní hlavní kráter. Svačíme sušenky s prachem a kamením. Vzájemně se fotíme s roztomilým starším belgickým párem. Čeká nás šetrnější část, krásná měsíční krajina, možná tak trochu Mars, a mírné stoupání až k Torre Filosofo. Cestou potkáváme český pár, který si láskyplně sděluje, jak moc se vzájemně nenávidí. Slušně zdravíme a přejeme šťastnou cestu, zároveň obdivujeme zbrusu nový šátek Lui Vuitton a moderní lodičky.

Torre Filosofo – horní stanice terénních autobusů. Dále už se nesmí. Tedy vlastně smí, ale pouze s průvodcem a helmou, která nás očividně ochrání před sirnými výpary a létajícími kameny, nebo že by dokonce i před lávou? Stoupáme poslední metry povolené cesty k zákazové tabuli. Jdeme dál? Natruc si stoupáme za zákazový provaz. Fouká snad 100 km/h, prach je všude kolem, v puse, v očích.. „Do you go up?“ slyšíme za zády, dvě německé turistky se chtějí přidat a vytvořit skupinku s cílem nelegálního výstupu ke kráteru na vlastní pěst. Jdeme. Můžou za to ony. Za všechno v historii můžou Němci. Cestička po obřích kamenech, které vydávají zvuky jako když se o sebe třou dvě pálené cihly. Kopec je plný sněhu a na něm prach. Volíme příkrou cestu.

Dva mladí turisté jdou dolů, pod kráterem cestu vzdali a podávají hlášení, že nahoře je skupina s průvodcem. Dodali nám odvahu, výstup nemůže být nebezpečný. Držíme se svahu, boříme se po kolena do písku, plné boty kamení, jdeme téměř po čtyřech a vítr nás táhne zpět. Poslední metry jsou nejhorší, hůře se dýchá. Průvodce skupiny, který jde dolů z kráteru, nám nadává, že je to tu životu nebezpečné a kde máme helmy, bez průvodce se sem nesmí. Děláme, že moc nerozumíme a kráčíme dál. Posledních pár kroků a jsme na vrcholu vulkánu. Cca kilometrová díra doprostřed hory doutná a sirný dým jde směrem od nás, máme parádní podmínky a veliké štěstí. Šlapu na horký kámen a taví se mi bota, cítím pohyb půdy pod sebou, dál už nejdeme.

Etna zdolána komplet zu Fuss za 6 hodin. Vrchol je náš! Slavíme panáčkem slivovice.

Jdeme dolů pěšky až k horní stanici lanovky. Vlastně polovinu cesty běžíme z kopce pískem, nejlepší zábava, parádní lyžovačka. Obrovská náhoda, že naše spolutrpitelky z Německa Rosi a Susanne mají dole půjčené auto a jedou kamsi do Campofelice. Na bus kašleme (ale stihli bychom ho) a jedeme s holkami k jejich hotelu. Cestou na dálnici rezervujeme ubytování online, Campofelice je malé městečko 50 km od Palerma a 15 km od Cefalú.

Věděli jste, že…

 německé turistky neznají Rudolfa Jelínka?

 na Etně vám uhoří bota?

 černý písek se sušenkou je plnohodnotný oběd s vyváženým podílem vitamínů a minerálů?

 Campoflice 

Auto řídí Rosi, typická ženská, je mi blbě, ale držím se. Holky nás vyhazují v centru městečka a my se vydáváme hledat náš apartmán. Otevírá nám těhotná paní s holčičkou za zády. V nejvyšším patře je ten nejkrásnější sicilský apartmán, který si jen umím představit, přímo líbánkové ubytování. 60 m2, občerstvení a voda, terasa s výhledem na hory i na moře. Vaříme sardinky a marmeládu od paní domácí, zřejmě z plodů opuncie – výborná záležitost. Mužská část týmu opravuje sprchu a jdeme spát. Ráno se probouzíme do krásného slunného dne, na terase dáváme zabrat krčním obratlům, když nevíme, kam koukat dřív – doleva na moře nebo doprava na hory? Rozhodnuto, zůstaneme ještě jednu noc!

Snídáme sušenky od paní domácí a čaj a vyrážíme do města na Latte (pravý Ital snídá Latte!) + cappuccino (objednat si ristretto mi bylo trapné) + dva croissanty za 3,50 EUR. Tohle městečko není drahé ani turisticky masově objevené. Užíváme si výhled až na Lipary. Rezervujeme znovu ubytko online a cestou zpět kupujeme ovoce za 1 EUR u trhovce (auto s ovocem), Honzík rád smlouvá, kupujeme blumy, hrozen těch nejsladších hroznů, úplná slaďoučká pálava. 

Hurá na nádraží směr Cefalú, což, jak se ukázalo, nebude tak snadné. Na nádraží nevede žádná pěší cesta ani zkratka, musíme po hlavní silnici. Před nádražím je veliké parkoviště, protože jinak než autem se sem nikdo nedostane. Na nádraží nelze koupit jízdenky, ptám se pocestné, která nás posílá zpět na hlavní silnici do kavárny, kde prý prodávají výherní losy a jízdenky. Ujel nám vlak, ale my nezoufáme, jdeme dál po Hauptstrasse až k supermarketu, kde obdivujeme 98% alkohol, kupujeme Limoncelo, místní bílý spálený chléb, olivy velké jako švestky, sušená rajčata, směs nakládaných hub s chilli papričkou, pomerančovou marmeládu, vodu a pomerančový džus za 15 EUR. Oběd na nádraží, místo příborů používáme párátka – etwas Kultur muss sein. Zpáteční jízdenka do Cefalú 5 EUR / os. Kupujeme rovnou i na zítra do Palerma, abychom nemuseli opět navštívit sázkovou kavárnu. Jednosměrná do Palerma za  5,10 EUR / os.

 Cefalú

Vlak staví přímo v centru, pár kroků od Rocca di Cefalú. Cesta 14:05 – 14:20, kráčíme po hlavní třídě Corso Ruggero se spousta obchůdků, kaváren a  restaurací až k Piazza del Duomo. Opravdu unikátní trojlodní dóm přímo pod Rocca di Cefalú má jasná pravidla, turistce dávají dečku přes holá ramena u vstupu. Stíháme se ještě vykoupat v moři, jediná koupačka za tento týden a hned mě žahla medúza. Sbíráme mušle, ale je to hodinářská práce vybírat mušle mezi hygienickými a toaletními potřebami a obaly od nanuků a obědového menu. Pod skálou si dáváme kávu a místní speciální fast food – šunka se sýrem a kořením obalená ve vařené rýži, to celé obalené a osmažené v trojobalu. Nebudeme si nic nalhávat, je to odporné.

Opravdu uzoučkou uličkou sotva k povšimnutí kráčíme na Rocca di Cefalú – ulička nás vede k vstupní bráně. Vstupenku si musíte koupit v automatu, který bere pouze mince. Vedle automatu ale sedí chlap v dřevěné budce a lidem rozměňuje peníze. Automatizace level 100! Upozornění, že se blíží déšť a ten je opravdu nebezpečný a že v sedm zavírají, máme na to tedy 2 hodiny. Nám zabral celý výlet hodinu i s blbinami. Krásné vyhlídky z vykopávek a ruiny hradu. Cestou dolů trochu bloudíme, blíží se déšť, který měl přijít odpoledne, ale hory ho udržely ve vnitrozemí. Na nádraží jsme za 5 minut, ale vlak jede až za hodinu, stíháme si tedy ještě nakoupit – 4,50 EUR za 2 jogurty, pečivo, vodu a džus.

Návrat do Campofelice v 21:00, jdeme druhou stranou podél hlavní ulice do obřího krpálu až na náměstí (což je vlastně malý kruhový objezd). V prázdné pizzerii si dáváme tradiční pizzu SFINCIONELLO. Netušíme, co tam bude, překvapení večera. Nakonec je velmi dobrá, prostřely pouze pro nás. Na pizze sice jsou rybičky, ale prý žádné ryby ani mořské plody nemají.

Zajímavá zjištění: Campofelice je malé městečno, kde je krásně, levno a je plné milých lidí. Našli jsme tu náš malý ráj na zemi v krásném apartmánu, opravdu jako líbánky. Večer plánujeme další dny nad limoncelem a jsme totálně přeslazení. Limocelo je šíleně sladké, nedá se pít jako slivovice. Kombinace ananasový džus + limoncelo je odporná. Moc nás baví ochutnávat všechno „tradicionele“. Místní ženy o sebe přehnaně dbají, nosí krásné šaty a překrásné nepraktické boty – i při výšlapu na Etnu.

 Palermo

Vstáváme v 6:30, sprška a krásná snídaně na terase, ochutnáváme pomerančovou marmeládu, je lehce nahořklá díky kouskům pomerančové kúry. V rádiu pořád dokola opakují dvě italské písničky. Sprcha je po Honzíkově opravě jako nová. Limocelo nám leze krkem. 8:23 odjezd do Palerma, jako obvykle stíháme na poslední chvíli. Hlavní nádraží je přímo v centru. Postupujeme z cca 70% podle průvodce, máme na to 6 hodin. Od nádraží kráčíme k Piazza Duomo s překrásnou katedrálou v asi deseti stylech, totální paskvil. Upravené nádvoří, ale celá stavba je šíleným mixem s kupolí jako z jiné budovy.

Jdeme maličkými zapadlými uličkami, kde se cítíme jako praví Siciliáni. Procházíme úžasným tržištěm plným ovoce a zeleniny, ryb a mořských plodů. Dáváme si směs kalamárů a chobotniček za 5 EUR jako praví turisti. Kupujeme známky za 1,30 EUR do EU. Nutno podotknout, že ani po měsíci žádný z pohledu nepřišel. Navštěvujeme přístav s velikým překladištěm, krásná socha vítá příchozí lodi. Tržiště Vucciria je sice dle průvodce hlavní, ale první tržiště, které jsme navštívili, bylo mnohem živější a hezčí. Na malém plácku před kostelem sv. Františka z Assissi si dáváme v malé jídelničce v bulce směs vařených kořeněných srdcí se sýrem. Velmi zajímavá záležitost, raději se okamžitě dezinfikujeme. Sv. Tereza alla Kalsa je krásnou stavbou v odporné čtvrti, před kostelem žebračka cpe odpadky do květinové výzdoby, a pak chce po nás peníze. Mávneme nad ní rukou, třeba tomu čuněti pomůže matka Tereza, my ne. Všude je šílený bordel, odpadky. Na ulicích jsou bleší trhy, kde lidé prodávají opravdu všechno, např. pár starých bot, CD, staré náušnice, obal na telefon.

Palermo se jeví jako celkem bezpečné místo. Na nádraží nás vyhazuje z Mekáče uklízeč. Házíme pohledy (ano, ty které už asi nikdy neuvidíme) do schránky (teď už víme, že to byl asi závěsný odpadkový koš) a nasedáme do vlaku, který cestou 3x vyhoří, ale do Catanie nás opravdu doveze. Rychlý přestup do vlaku směr Syracusa, online rezervujeme hotel u nádraží – Hotel Centrale. Hned si jdeme lehnout, 4 hodiny ve vlaku nás totálně vyřídily.

 Siracusa

Siracusa je klidné místo, ulice pohodové, večer si ještě stíháme nakoupit v supermarketu hned naproti hotelu. Každý kousek ovoce nám balí zvlášť do sáčku. Po námitce o ekologii na nás jen vrhají nechápavý pohled ala zase nějaký turisti, kteří neumí nacpat odpadky do květinové výzdoby před kostelem. Místní specialita sýr s olivami a chilli je velmi dobrý. Hotel je malý, pokoj opravdu děsný, pozoruhodný výhled z okna do dalšího okna, do záchodu se nesmí splachovat toaletní papír a protéká jak vodopády na Niagáře.

Ráno jedeme na snídani panoramatickým výtahem s výhledem na město, snídáme na slunečné terase s výhledem na moře. První příšerná káva v Itálii. Online bookujeme jiné ubytování – apartmán kousek od nádraží. Okruh novým městem přes zajímavý záliv s památníkem Afričanům, kde je socha člověka stejně velká jako její kůň, nejspíš i penisy mají stejné. Cestou na ubytování prohlížíme nesmyslný kruhový kostel, obrovský vysoký vigvam, uvnitř spousta plastových konferenčních židlí pro věřící. Cestou na ubytování kupujeme půlku grilovaného kuřete a zapečenou rýži se špenátem, olivy a nakládané lilky. Dopřáváme si první oběd ve dvou v klidu a pohodlí, kulturně příborem a na talíři.

V 16:30 se vydáváme na průzkumy zbytku nové části a celé staré části Syracus. Fanta je perlivý pomerančový džus s dužinou. Návštěva starověkého divadla, zjišťujeme rozdíl mezi theatrem a amfiteátrem. Italský fotograf si chodí, kde chce, nedbá zátaras a hádá se s ochrankou, což obě strany očividně náramně baví. Se stmíváním přecházíme do starého města podél nábřeží, poprvé není vidět bordel a odpadky v ulicích. Noční Syracusy jsou velmi krásné a klidné. Smrádek z rybího krámku nás nalákal na pochoutky Frutti di Mare za 8 EUR. Chobotničky, kalamáry, rybičky, krevetky s rozinkou místo oka. Klikatíme se až k pevnosti na jihu, která je zavřená, vojenský prostor.

Hledáme příjemný bar na sklenku místního vína a nacházíme jeden hudbou naplněný kamenný pub, kde nám nalívají sklenku Insomnia a Grille + občerstvení chipsy a pražená cizrna. Skvělá pochoutka a výtečné víno za 8 EUR. Na zdi visí portrét Zikmunda Freuda s textem „Na co myslí muž nejdříve“. Kombinace nahé dívky a tváře muže je velmi povedená. Cestou zpět máme krásně nasvícené památky, především na Piaza Duomo je moc příjemný pohled. Okolo Archimedovy fontány jdeme k Porto Marina a klidným tempem k apartmánu. Po opravdu horkém dni, kdy jsme se nestíhali chladit dostatkem tekutin, následuje příjemná teplá noc.

 Catania – návrat

Ráno sprška a rychle na vlak, v 6:40 jedeme směr Catania, jízdenka za 6,90 EUR / os. Rozhodli jsme se dát Catanii ještě jednu šanci a prohlédnout si hlavní náměstí a památky. Hned po příjezdu na nádraží kupujeme jízdenky na shuttle bus za 4 EUR / os. Volíme malou okružní trasu městem, hlavní památkou je náměstí Piazza Duumo s barokní fontánou s tlustými andělíčky, na ní je slon z lávového kamene a na něm antický obelisk. Potřebovali bychom asi nějaký výkladový slovník, nechápeme. Před majestátní Cathedrale Catania St. Agatha tradičně sedí žebračka, u lékárny křičí pomatenec, kterému nejde zapálit cigareta, pak cinká klíči za hlavou a mizí. Naproti je fontána delle Amenano, kterou okupují staří Siciliáni, sedí na ní a kouří doutníky. Prostě bezva náměstí.

Pokračujeme ke kostelu sv. Františka z Assissi, kde probíhá mše. Naproti je muzeum Francesco Borgia, které vypadá jako kostel zvenku, uvnitř jsou ale plastové moderní židličky a výstava kamení v obřích plastových vitrínách. Třetí kostel naproti je San Guiliano. Každých deset metrů jiný kostel aneb „Já chci vaši víru.“ – „Jdi naproti.“. Na konci ulice najdeme universitu, jedna z nejhistoričtějších budov v Catanii, bývalé sídlo šlechticů. Majestátní schodiště a spousta malých a klidných prostor pro studium. Musíme uznat, že za ten týden tady jsme úplně překostelovaní a překatedrálovaní. Rychle zpět na Piazza Duomo, přes Amfiteatro Romano di Catania – vykopávky a zbytky kamenných zdí uprostřed náměstí 300 metrů od Mekáče. Navštěvujeme tržiště, 1,50 EUR za ovoce. Zastávka buSu na letiště (ALIBUS – AST busy). Bus staví, kde na něj mávnete, nám třeba na tržišti. Odlet směr Miláno a Praha. Kupujeme pálenku Etna, kterou plánujeme oslavit náš návrat domů.